Prazsky Barcamp
Dnešní článek bude trochu nestandardní. Bude to spíš takové povídání. O šikaně. Když se řekne šikana, mnozí si představí partu silnějších kluků, kteří kopou do jednoho slabšího. To tak ale úplně není pravda. Šikana má mnoho podob, neskrývá se pod ní jen tento extrém.
Sociální sítě. Na nich probíhá náš druhý život, ten virtuální. Jsme schováni za obrazovku svého telefonu nebo počítače a tak se mnozí mohou cítit silnější, než v tom skutečném životě tváří v tvář lidem.
Ocitáš se na liduprázdném místě, kde na něco čekáš. Najednou se k tobě připojí další člověk. Umíš s ním navázat krátkou konverzaci o ničem nebo děláš, že tam nejsi? Dělat, že jsi neviditelná/ý je samozřejmě jednodušší, ale daleko větší sympatie si získáš, když prohodíš pár vět a třeba rozveselíš druhému den. Že nevíš, jak na to? To vůbec nevadí, tenhle článek ti napoví.
V minulém článku jsme ti popsali teorii neverbální komunikace. Teorie je sice věc pěkná, ale praxe je praxe. Tak se podíváme na nějaké ty příklady, jak se neverbálně komunikuje a co se z toho dá vyčíst.
Jsi pánem svého těla? Víš, že neverbální komunikace na tebe prozradí vše a je úplně jedno, jaká u toho říkáš slova. Odhalí tvou náladu, sebedůvěru, emoce, lež či upřímnost, prostě cokoliv. Politici a veřejné osoby obecně nenechávají nic náhodě a neverbální komunikaci mají v malíku, tedy alespoň ti úspěšní. Tak nebuď pozadu a mrkni na náš článek.